Milí čtenáři,

když se lidé stěhují do nového města nebo do nové čtvrti, je to ideální čas k tomu, aby přehodnotili svoje dopravní návyky a vyzkoušeli udržitelné druhy dopravy. Pokud to jsou přistěhovalci z jiných zemí, s jiným kulturním pozadím, mají rozdílné potřeby informací a vzdělávání než mají noví rezidenti ze stejné nebo sousední země. A pro mnohé z nich je dostupnost alternativních druhů dopravy k automobilu základní podmínkou pro jejich začlenění do společnosti. V tomto čísle představíme několik projektů a studií, které dávají náhled na řešení z pohledu managementu mobility pro obě tyto kategorie nových rezidentů – tuzemce i cizince.

Jedním z podstatných důvodů, proč se dnes Evropa ocitla v politickém zmatku, je jistě téma imigrace. Víme, že je to velmi citlivé téma, dokonce je třeba citlivě volit správná slova i obrazové přílohy. Přesto je naším cílem alespoň trochu pomoci zlepšit situaci imigrantů. A jsme také rádi, že Velká Británie je i nadále členem platformy EPOMM.

Termín ‘mobilita’ může mít dva významy. Často tento výraz používáme pro frekvenci nebo ochotu stěhovat se do nového místa bydliště a tzv. ‘sociální mobilita’ se vztahuje ke změnám společenského statutu. V tomto čísle budeme slovo “mobilita” používat čistě v dopravním významu.

Malá příležitost pro hodně lidí

Vedle změny zaměstnání je stěhování do jiného domova hlavním důvodem pro změnu dopravních návyků (USEmobility project). Velká část našeho dopravního chování závisí na našich vytvořených návycích. Ty provádíme automaticky a souvisejí s naším okolím. Pokud se naše okolní podmínky změní, naše automatické chování se samozřejmě změní také a naše návyky se na čas oslabí. Tento prostor pro změnu je ale poměrně malý a uzavírá se zhruba po třech měsících po přestěhování. Přitom ovlivňuje velký počet osob – v průměru se lidé stěhují asi jednou za 10 let (čísla z Francie, Německa a z Nizozemí), takže za 10 let je možné (aspoň statisticky) obsáhnout celou populaci.

Studie ukazují, jak tato příležitost může být využita k řízení mobility.

• Výzkumníci z Univerzity v Bathu zjistili, že lidé, kteří se nedávno přestěhovali, jsou mnohem vice zasahováni aktivitami propagujícími udržitelné dopravní chování. Zajímavým detailem je fakt, že cyklisté si vytvářejí mnohem silnější dopravní návyky než automobilisté.
• Obdobná studie zjistila, že univerzitní zaměstnanci, kterým záleží na životném prostředí a nedávno se přestěhovali, používají pro dojíždění do práce mnohem méně automobil, na rozdíl od kolegů, kterým také záleží na životním prostředí, ale nepřestěhovali se. Zdá se, že taková změna může znovu nastartovat hodnoty, které jsou pro nás důležité a řídí naše chování.
• Studie z německých Cách (link je v němčině, s krátkým shrnutím v angličtině) ukázala, že marketing hromadné dopravy pro nové rezidenty je velmi účinný v posílení jejího podílu v dělbě přepravní práce.

Zvyšování povědomí, poskytování informačních služeb atd. jsou metody, které vyzkoušel projekt SEGMENT v několika městech, jako je Mnichov v Německu, Utrecht v Nizozemí, a Almada v Portugalsku. V Almadě byl v rámci projektu SEGMENT připraven informační balíček pro nové rezidenty a posloužil jako základ pro novou kampaň poskytující osobní poradenství v dopravě vedoucí k vyššímu využití hromadné dopravy v různých částech města.

Hledání nového bydliště

Prevence je vždycky lepší než léčení nemoci. Lidé by měli být informováni a vedeni k udržitelné volbě, ať už se jedná o místo bydliště nebo způsob dopravy.

Často se lidé rozhodnou pro život mimo město, aby měli méně hluku, čistější ovzduší, nižší náklady na bydlení, zahradu, vice prostoru pro děti a přírodu v blízkém okolí. Jejich mobilita je tím ale poznamenána – denně dojíždějí delší trasu, jsou závislejšími na automobilu, protože jezdí na větší vzdálenosti a veřejná doprava je v těchto lokalitách mnohdy omezena. A to vše je stojí vice času a energie na dovážení dětí do různých míst nebo na vlastní cesty spojené se společenskými, volnočasovými a kulturními aktivitami. Náklady za pronájem nebo vlastní dům jsou velmi viditelné, ale náklady na mobilitu a čas s ní spojený jsou často podceňovány, o tom ale realitní kanceláře a trh s bydlením nemluví. Mnichovský dopravní podnik vyvinul kalkulačku WoMo, která umožňuje odhad cestovního času a náklady na mobilitu jednotlivců, kteří si zde hledají nové bydliště.

Vlámský ministr životního prostředí pro zviditelnění skutečných nákladů “vzdáleného bydlení” nedávno navrhl, aby byly všechny domy ohodnoceny tzv. M-skórem, které ukáže, jak daleko se daný dům nachází od základních služeb a jak dobře je navázaný na veřejnou dopravu a silniční síť. V současnosti musí vlámské nemovitosti mít certifikát energetického výkonu ještě předtím, než vstoupí na realitní trh. Tato myšlenka se však setkala s bouřlivým protestem a názory, že je to “hlídací” a ‘byrokratické”.

Studie z německých Cách (link v němčině a krátké shrnutí v angličtině), ukazuje, že lidé by velmi rádi využívali další informace o nabízených nemovitostech: většina nových obyvatel by při hledání nového domu v cizím městě uvítala jednoduchý nástroj, který by ukázal spojení veřejnou dopravou.

Není žádný “nově příchozí”

Na dopravní chování nově příchozích má samozřejmě vliv jejich sociální a ekonomický status. Například skupiny s nižším a středním příjmem se budou vice přepravovat pěšky a na kole, pokud je daná městská čtvrť hustější, skupiny s vyššími příjmy se pro aktivní druhy dopravy rozhodnou spíše díky atraktivitě konkrétní lokality (phys.org).

Celkový obraz je ještě složitější, pokud do této rovnice dosadíme kulturní zázemí. Evropský projekt TOGETHER on the move (2011-2014) zjistil, že dopravní chování imigrantů je ve statistikách a výzkumu zanedbanou oblastí a to přesto, že se jedná o 18 procent populace ve zkoumaných evropských zemích a dokonce ještě větší podíl v mnoha městech. Nejvíce výzkumu na téma dopravní chování imigrantů bylo zaznamenáno v USA, ale obdobné trendy lze pozorovat už i v Evropě. Pracující imigranti, více než rodilí obyvatelé, mají tendenci používat udržitelnější druhy dopravy než sólo jízdu automobilem (Sungyop Kim, USA). Tento trend nelze jednoduše vysvětlit tím, že se jedná o „novousedlíky“ (Ali Modarres, USA), nebo skutečností, že jsou koncentrováni v metropolitních oblastech, kde je vysoká obslužnost veřejnou dopravou (Tsang & Rohr, UK). Ve Velké Británii to vypadá, že nerodilí imigranti cestují méně než rodilí imigranti, a to především za prací. Přestože se přepravují udržitelněji, jejich používání dopravní sítě společnosti vytváří náklady, i když nižší než náklady generované rodilými imigranty (Tsang & Rohr, UK). Německá studie objevila velkou genderovou mezeru, kdy ženy imigrantky podnikají méně cest, ujedou méně kilometrů a mají menší přístup k automobilu než muži. Jízdní kolo je mezi imigranty méně populární. Podle studie mezi imigranty v Amsterdamu, je jedním z důvodů, proč mladí imigranti nejezdí na kole to, že je to nebaví.

Alespoň některé skupiny imigrantů preferují cesty automobilem před veřejnou dopravou silněji než rodilí obyvatelé, s tím souvisí i skutečnost, že vlastnictví automobilu se může u těchto imigrantů rychle zvýšit, zároveň s jejich příjmy. (Eltis Mobility Update March 2013). V některých společnostech je automobil stále důležitým symbolem určitého postavení, úzce spojený s historií ekonomického strádání (Grozdanov & Ilieva). V každém případě, čím déle imigranti zůstávají v dané zemi, tím více se vzorce jejich dopravního chování začínají podobat vzorcům rodilé populace (Imran, Yin and Pearce).

Kurs udržitelné mobility pro imigranty

Přístup k různým druhům dopravy je předpokladem pro získání zaměstnání, pocit sociálního začlenění a integraci do nové společnosti. Evropské moduly k integraci přistěhovalců tvrdí, že úvodní kursy se základními informacemi pro každodenní život, mezi něž patří i návod, jak používat veřejnou dopravu, by měly být vždy součástí integračního procesu. Výborná sada školicích materiálů byla vyvinuta projektem TOGETHER on the move a městem Mnichov v Německu. Někdo se samozřejmě může ptát, jestli samotná orientace a náklady na dopravu do místa kursu nejsou bariérou pro některé domácnosti imigrantů. Také pochopení dopravního systému je jen jedním z mnoha úskalí, která musí nově příchozí zdolat.

Mnoho imigrantů, zvláště žen, se nikdy nenaučilo jezdit na kole. Cyklistické školy pro dospělé, jaké jsou např. v Belgii, Švédsku a Dánsku, otevřely celou řadu nových příležitostí právě pro tuto skupinu populace. Více o cyklistických vzdělávacích programech pro dospělé čtěte zde: PRESTO fact sheet. V Belgii projekt Cyklističtí přátelé je určen ženám imigrantkám, které se právě naučily jezdit na kole díky rodilé ženě a zkušenému cyklistovi, aby spolu mohli jezdit na cyklovýlety. Dopad těchto projektů může být posílen také další službou, jako je půjčování jízdních kol a otevřením cykloopravny. Příklad najdete v americkém Minneapolis.

I když imigranti umí jezdit na kole, nemusejí znát pravidla bezpečné jízdy v provozu ve svojí nové zemi. Projekt City of Lights v Los Angeles, v USA, pracuje s tímto aspektem a nabízí vzdělávání v oblasti dopravní bezpečnosti a snaží se zapojit cyklisty z řad imigrantů do propagace cyklistické dopravy a plánování v sousedních čtvrtích. Programy managementu mobility nabízejí také možnosti pro imigranty: pro dobrovolné práce jako je např. dohled nad dětmi na cestě do školy walking school bus. Dobrovolná práce je také důležitým krokem ke společenskému začlenění imigrantů. Dopravní sektor také poskytuje mnoho pracovních míst pro imigranty (The Immigrant Learning Center, USA).

Irská imigrační rada - The Immigrant Council of Ireland poskytla kurs dopravním podnikům MHD s cílem ukázat, jak lze začlenit rovnost a rozdílnost na jejich pracovištích a jak se vypořádat s protispolečenským chováním v MHD. Rasistické útoky ve veřejné dopravě totiž nejsou ojedinělé.

Uprchlíci a udržitelná mobilita

Současný příliv uprchlíků není prvním v historii a patrně není ani posledním. V následujícím odkazu najdete výborný vizuální přehled největších uprchlických krizí minulého století. Existuje řada potěšujících projektů, které uprchlíkům pomáhají používat dostupné druhy dopravy, jako je cyklistika. Několik příkladů:

• Rakouský Červený kříž mládeže (link v němčině) do zkoušky z jízdy na kole zapojuje i děti uprchlíků a má brožurku k cyklistice v arabštině a jazyku farsi;
• V Londýně Cyklistický projekt dává použitá kola uprchlíkům, pomáhá jim s opravami kol a vyučuje je jízdě na kole. Více si přečtěte zde.
• Dopravní projekt pro seniory uprchlíků a imigrantů v King County, USA, cílí na zpřístupnění kulturně a etnicky vhodných informací pro nově příchozí seniory z řad imigrantů a uprchlíků.
• Více příkladů naleznete v Rakousku (v němčině)a v Austrálii.

Jízdní kolo dokonce hraje důležitou roli v uprchlické krizi – jako prostředek k zákonnému překročení hranic.

Vytváření udržitelných návyků

Ve zkratce, jakmile se lidé dostanou mimo svoje obvyklé prostředí a podmínky, jsou zvláště citliví na informace a jsou otevřeni k vytváření nových návyků. Existuje krátké období, příležitost s potenciálem větším než jsou masové kampaně pro ty, kteří se už se svými návyky velmi sžili. Pro imigranty a uprchlíky jsou stávající informace často bariérou a je potřeba jim poskytnout pomoc. Stručný přehled, který jsme vám v tomto čísle předali, ukazuje, že toho bylo uděláno už hodně, ale přesto se tomuto tématu stále nevěnuje dostatek pozornosti ve výzkumu a v (evropských) dopravních projektech.

Nadcházející události

• CIVITAS Forum
  28.-30. září 2016 – Gdynia, Polsko
  www.civitas.eu

Více událostí najdete v kalendáři EPOMMu.